V sobotu 22. listopadu se na Slovensku v košické Infinity aréně konal již 8. ročník turnaje ILYO Cupu v kyorugi a zároveň 1. ročník soutěže v poomsae. A Teahan byl u toho!
V pátek krátce před půlnocí jsme vyrazili z Prahy (se zastávkou v Kolíně) ve složení dvou řidičů-rozhodčích (Dan Tokar, Honza Ludvík) a tří závodníků (Honza Solil, Katka Pešková, já-Veronika Soliz Rudon). Katku čekal její první zahraniční turnaj v životě, Honza měl již zkušenosti z Rakouska a já z kyorugi z Německa. Cesta do Košic byla dlouhá, na místo jsme dorazili kolem půl deváté, kdy registrace byla již v plném proudu. Přes všechny zmatky jsme nakonec registraci zvládli včetně mého vážení na kyorugi, Dan s Honzou šli na schůzku rozhodčích a my jsme si na tribuně našli místo, kde jsme měli dobrý přehled o veškerém dění. Turnaje se zúčastnilo více než 400 závodníků v kyorugi a 80 v poomsae, své zastoupení zde mělo 13 zemí (Slovensko, ČR, Polsko, Slovinsko, Chorvatsko, Srbsko, Itálie, Rakousko, Maďarsko, Ukrajina, Rusko, Indie a Izraele).
V hale bylo celkem pět tatami, na čtyřech se zápasilo na elektronické vesty Daedo, na jedné pak na klasický tlačítkový systém (nejmladší kategorie). Na této ploše pak probíhala i soutěž v poomsae, což nebyla zrovna šťastná volba, protože plocha byla uprostřed a kolem ještě souběžně probíhaly zápasy, které vždy doprovází velký hluk a atmosféra je zkrátka hlasitější než u poomsae. Chtělo to tedy nutnou dávku soustředění. Ale i to jsme nakonec zvládli. Než však poomsae začalo (původně se očekávalo, že plocha bude volná po dvou až třech hodinách, což se nestalo), měli jsme spoustu času na přípravu a i na sledování kyorugi soubojů.
Můj kvalifikační zápas probíhal jako jedenáctý na páté ploše a nastoupila jsem proti slovenské závodnici. První kolo jsem si držela větší odstup, soupeřka toho aktivně využila a skórovala na hlavu. Ve druhém kole byl zápas vyrovnaný, nešetřily jsme jedna druhou, bohužel na body měla větší štěstí soupeřka a povedla se jí další hlava. Nakonec jsem prohrála 9:1 a tím pro mě zápasy skončily, protože do semifinále postupovala vítězka.
Až k večeru se uvolnila plocha pro poomsae, soutěž však byla několikrát přerušena (nejspíše z technických důvodů) a časově se tak velmi protáhla. Nakonec bylo rozhodnuto, že všichni soutěžící budou cvičit jen jednu sestavu, aby se vše včas stihlo. Na poslední chvíli jsme ještě čistili kalhoty od toboku, když Honza uklouzl na mokré podlaze. Z nás tří přišel na řadu jako první a předvedl velmi slušný výkon (taeguk yuk jang). Jeho soupeři (Ukrajina, Maďarsko) technicky velmi zaostávali, jeden si navíc uškodil nepříliš šťastnou volbou sestavy (Kumgang). Honza suverénně zvítězil a získal zlatou medaili. Jako další nastoupila Katka Pešková, která zacvičila stejnou sestavu jako Honza. Původně měla mít dvě slovenské soupeřky, které však nakonec nezávodily, takže Katka brala také zlato. Jako poslední z naší výpravy jsem závodila já. Zvolila jsem taeguk pal jang, má chorvatská soupeřka taeguk chil jang. S výkonem jsem byla spokojená a potěšil mě i dotaz rakouského rozhodčího, u koho že to trénuji – prý našeho mistra velmi dobře zná. Se slušným bodovým náskokem jsem zvítězila a do naší sbírky tak přibyla další zlatá medaile.
Turnaji by se dalo určitě vytknout pár organizačních nedostatků, ale na druhou stranu je nutné vzít v úvahu, že závody v poomsae zde pořádali poprvé. Náš klub se zde určitě neztratil, naopak, předvedli jsme dobré výkony, které patřily k těm nadprůměrným. Pokud by naše výprava byla početnější, určitě by se nám podařilo získat i nějaký pohár v soutěži klubů.
Děkujeme našim závodníkům za reprezentaci klubu a České republiky (byli jsme jediní čeští soutěžící) a těšíme se na příští turnaj – Hansoo Cup, který proběhne již za necelé dva týdny v Mělníku!
Veronika Soliz Rudon
