AKCE BYLA USKUTEČNĚNA S FINANČNÍM PŘISPĚNÍM STŘEDOČESKÉHO KRAJE!
Jak se nám v Koreji cvičilo?
Na srpnovém soustředění v Jižní Koreji jsme sice navštívily mnoho důležitých a kulturních cílů a získaly nové zkušenosti, hlavním středem pozornosti ale byly večerní tréninky, kterých jsme se účastnily každý den, a to od 19 do 22 hodin.
Tréninky by se daly rozdělit do několika tematických částí. Začátek byl věnován zahřátí a cvikům na fyzickou kondici – skákání přes švihadla, tréninkové žebříky nebo překážky. Už tato část tréninku byla velmi náročná, trenér byl také přísný a některé dny se za každou shozenou překážku nebo jinou chybu běželo kolečko navíc.
Téměř každý den následovalo posilování, při kterém velmi často asistovaly gumy na pilates. Během tréninků jsme procvičily téměř každý sval na těle, a můžeme doložit, že sejít schody ze čtvrtého patra, ve kterém se tělocvična týmu nacházela, bylo po několika desítkách hlubokých dřepů s pilates gumou náročné. Naučily jsme se ale mnoho nových a zajímavých cviků, které jsou pro potřeby taekwonda, které stojí hlavně na síle nohou, bezesporu efektivní.
Nejzajímavější část tréninku pro mě osobně bylo rozebírání technik a sestav. Každý den jsme se zaměřili na něco jiného – jak má správně vypadat úder, jak správně napřáhnout nohu na boční kop yop chagi, jak mají vypadat základní postoje. I přes jazykovou bariéru, kterou pomáhaly překonat sestry Hanička a Irenka Lee, byl výklad trenéra jasný a srozumitelný. Z každého tréninku jsme si odnesly něco nového. Zajímavé bylo všimnout si rozdílného přístupu, rozdílných cest ke kvalitním, „krásným“ sestavám. Co mě zaujalo, bylo zaměření na nižší, jednodušší sestavy, které jsme mnohokrát opakovali, oproti vyšším, mistrovským sestavám, které jsme si za dva týdny nezacvičili ani jednou.
Nebylo to ale vždy jednoduché. V některých momentech jsme se dostaly až na pokraj našich sil a občas se to neobešlo bez slz. Únava a namožené svaly ale stály za spoustu nových zkušeností a růst v našem taekwondo životě.
Kdybych měla shrnout můj dojem z tréninků do dvou slov, vybrala bych slova „zábava“ a „respekt“.
Zábava, protože jsme se všechny zúčastněné slečny z Taehanu shodly, že nás tréninky opravdu bavily. Ne ve smyslu kratochvíle, ale neustále jsme se dozvídaly nové věci, otevíraly nové obzory, a tři hodiny nakonec uplynuly jako voda.
A proč respekt? Mnohdy jsem zůstala v úžasu nad vědomostmi trenérů a jak skvěle je dokázali předat. Dokázali jasně a zábavně vysvětlit, jak co nejjednodušeji napravit chyby a zlepšit se, dokázali pomoci, když nám bolavé svaly nedovolily pokračovat. Neskutečně jsem oceňovala členy klubu, mnohdy mladší, než jsme my, kteří neúnavně dřeli celé ty tři hodiny a byli neskutečně talentovaní.
Tento výjezd do Koreje byl odměnou i motivací do budoucna a mohu potvrdit, že spoustu tipů a nových cviků budeme využívat i nadále.
Lída Rosenbaumová, Taehan
Obrazem v naší galerii:
